Phowa je o svobodě, ne o strachu

Buddhismus je filosofie, která vede lidi ke svobodě a nezávislosti. Ale lidská společenství, bohužel i ta buddhistická, se snaží svobodu omezit především strachem. Abychom byli lépe ovladatelní. A tak existuje bezpočet předsudků a povídaček o tom, co všechno nás ohrožuje a co riskujeme, když neposloucháme své meditační nadřízené.

Abychom se dozvěděli, jak to opravdu je, zeptali jsme se Mirka Vojáčka na jeho zkušenosti.

Otázka: Píše se o tobě, že Mirek Vojáček není kvalifikovaným a pověřeným učitelem buddhismu!

Odpověd: Jsem kvalifikovaným učitelem, který jen navazuje na svoje předcházející zkušenosti získané od svých učitelů.

Před několika lety jsem se dostal do sporu s jednou buddhistickou komunitou, protože jsem se rozhodl předávat buddhistické praxe a především praxi Phowy i neorganizovaným nebuddhistům. Na vysvobození, podle mě, má právo každý, ne jen buddhista. A tak na moji adresu padaly oficiálně i neoficiálně výroky, které uvedly mnoho lidí do zmatku a byly plné klamu. Proto bych se těmito výroky rád zabýval a možná je i srozumitelně vysvětlil. Aby se buddhisté i nebuddhisté přestali bát jak středověcí křesťané.

Rád bych vysvětil, že jsem svá pověření získal od svých učitelů Guru Rinpočheho, Jigme Lingpy a Dilgo Khyentse rinpočheho a jim jsem se také zavázal sliby, že budu pomáhat všem bytostem na cestě k osvícení. Zdá se to pro mnohé buddhisty nepravděpodobné, ale na setkání se svými mistry jsem se rozpomněl ve snových vizích.

Proud mého vědomí, který v tomto životě oživuje a používá toto tělo, získává zkušenosti kontinuálně bez ohledu na to, jak se které tělo jmenuje. Dnes se toto tělo jmenuje Mirek Vojáček, v minulém životě jsem používal německý model a v jiných třeba francouzské, japonské, ale i tibetské typy. Ve všech použitých tělech jsem byl zase jen já. Stejně to mají všechny bytosti. Jenom si vyměňujeme opotřebovaná těla za nová. Většina lidí si na svá předchozí vtělení nepamatuje a pak trpí bláhovou představou, že se musí v každém životě naučit všechno znovu, nasbírat znovu stejná povolení a dosáhnou znovu a znovu nové realizace. Ale to je bláhový omyl.

Získané zkušenosti nemizí s tělem, ale neseme si je navždy sebou.

Znamená to, že nepotřebujeme získávat stále dokola nová poznání a nová povolení, nové přenosy nebo nové iniciace, abychom mohli praktikovat to, co už známe a máme vepsáno hluboko ve svém energetickém informačním poli.

Všechna ta svolení a povolení potřebujeme jedině tehdy, když si na své předcházející zkušenosti nepamatujeme. Jde o hru mysli. Mysl si pak myslí, že nemá právo používat některé praxe a také si myslí, že bez nového předání nebudou meditace fungovat. Je to iluze mysli. Iluze o oddělenosti od svých vlastních zkušeností.

Stačí si jen rozpomenout. A já si své předcházející zkušenosti dobře pamatuji.

Otázka: Slyšeli jsme, že Phowa je tajná nauka a šířením se její síla zmenšuje.

Odpověď: Čím více bytostí bude Phowu praktikovat a bude ji znát, tím silnější bude její energeticko informační pole.

Na internetu a především ve videích na YouTube je řada buddhistických lamů, kteří předávají tuto praxi veřejně a nechávají dokonce záznamy volně ke shlédnutí. Protože je to praxe pro všechny, kdo o ni projeví zájem. Není pouze pro „vyvolené“.

Připojením se k energeticko informačnímu poli jeho sílu zvětšujeme a upevňujeme. Naopak oslabuje se tím, že praxi přestávají lidé používat nebo v ni přestávají věřit. Tak se může její síla značně oslabit.

Otázka: Četli jsme, že Phowa vedená nekvalifikovanou osobou může způsobit psychické nebo dokonce fyzické problémy.

Odpověď: Nikdy jsem se nesetkal s nikým, koho by Phowa poškodila.

Tohle je jeden z nejsilnějších argumentů buddhistických škol. Ale když nad tím budeme uvažovat racionálně, vyvolávají v lidech takové výroky silné negativní emoce strachu a obav. Tím jsou všichni snadno ovládáni, aby nepřemýšleli, ale rozhodovali se jen na základě hrubé emoce strachu o své zdraví. To znamená, že záměrně nebo nevědomě, či z nějaké středověké tradice, strašíme lidi, aby dělali jen to, co chceme my.

Nikdy jsem nepotkal nikoho, a neznám nikoho ani z doslechu, kdo by měl po týdenním meditačním kurzu Phowy jakékoliv psychické nebo fyzické potíže. Za osm let předávání této praxe a léta praktikování mají všichni přátelé, které jsem phowou provedl, dobrý zdravotní i psychický stav. Já praktikuji Phowu intenzivně deset let a žádné potíže jsem nikdy neměl.

Jde o holý výmysl.

Otázka: Je pravda, že když půjdeme praktikovat Phowu jinam než k tradiční meditační škole, ztratíme požehnání učitele a poškodíme tím svazek s ním?

Odpověď: Pokud máte svého učitele nadále v úctě, nemůžete nikdy ztratit nic z propojení s ním a stále budete mít jeho požehnání a ochranu.

Svazek s učitelem můžete zpřetrhat jedině, když k němu budete cítit hlubokou nenávist. A to je asi nereálné. Jde zde zase o středověkou techniku zastrašování, aby se tradičním školám „nerozutekly ovečky“.

Každý učitel, pokud má vysokou realizaci, vás vždy povede k samostatnosti a sám vás bude vybízet, abyste neustrnuli pouze na jeho pohledu na svět. Může vám dávat doporučení a láskyplně vás vést, i když bloudíte, ale nikdy by vám neměl říkat, že ve spojení s jiným učitelem nebo jinou naukou ztratíte spojení s ním.

To je manipulace.

Otázka: Je pravda, že když půjdeme k jiné meditační linii nebo si zvolíme jiného učitele, budete mít problém s ochránci a nebude se vám v životě dařit?

Odpověď: Ochránci dharmy, jsou osvícené bytosti, které daly sliby, že nám budou pomáhat na cestě k osvícení.

Žádný z ochránců nedal slib, že bude škodit každému, kdyby chtěl změnit učitele nebo školu. Naopak. Ochránci se o každého budou starat, aby dospěl k poznání a vysvobození. Jsou to osvícené bytosti, které do vás vidí jak do akvária a poznají, kam směřujete. A protože jsou to osvícené bytosti povedou vás s láskou. Pomstychtiví jsou jen lidé, kteří využívají strachu z nich.

Otázka: Dověděli jsme se, že když vás povede Phowou nekvalifikovaná osoba, nebude vám praxe fungovat?

Odpověď: O kvalifikaci jsem již mluvil. To, že praxe Phowy funguje vidím u všech přítomných na kurzu.

Objeví se u nich znaky realizace. Radost bez příčiny, lehkost bytí a vnitřní klid. Na vnější úrovni u nich najdeme vždy velmi bolestivé místo na temeni hlavy, kterého, když se dotknete, projede vám bolest celým tělem. U některých je tam podlitina nebo poškozená kůže. Z tohoto místa často vytéká limfa nebo krev. Kdyby nezrealizovali pod mým vedením tuto praxi, žádný z těchto vnitřních i vnějších znaků by se neobjevil.

Tady není o čem pochybovat.

Otázka: Staré linie navazují na nepřerušenou linii odkazu Phowy. Ty ne?

Odpověď: Ale to samé dělám i já.

Meditační školy jsou ochránci tradic, které je nutné uchovávat. A dbají na to, aby se učení předávali stále z generace na generaci v nezměněné podobě. Linie odkazu je však imaginární koncept předávání zkušeností přenosem informací jak verbálně, tak i na informační úrovni pouhým setkáním či přítomností s držitelem informací a zkušeností. Tedy předání z mysli do mysli.

Ale i tady je třeba pochopit, že naše vědomí s myslí neberou ohled na tělo a putují skrz věky a získáváme zkušenosti, které se neztrácejí. Nikdy. Se vším, s čím se setkáme, co poznáme a prožijeme, je navždy zaznamenané v našem osobním energeticko informačním poli, tedy v podvědomí. Odkud se tato osobní zkušenost nemůže ztratit ani za miliony let.

Během svého putování jsem se setkal s držiteli odkazu a mám s nimi osobní propojení. Navazuji na jejich zkušenost a toto spojení se svou zkušeností předávám dál.

Většina meditačních škol odvozuje svou nepřetržitou tradici osobního předání od Buddhy Shakjamuniho, případně od významných dosažitelů. Bývá to opravdu úctyhodně dlouhý seznam jmen.

Ale jednu z nejpřímějších linií předání zastupoval dzogčhenový mistr Namkhai Norbu, který byl i mým učitelem. Ten obdržel instrukce od svého strýce Adzom Drugpy a ten přímo od zakladatele dzogčhenové tradice, od Garab Dordžeho, ve snové vizi. Tady je vidět, že tradice mají různé a různě dlouhé kořeny.

Otázka: Psalo se, že svým jednáním poškozuješ dobré jméno buddhismu, co ty na to?

Odpověď: Nikdy jsem nevystupoval proti buddhismu. To bych popíral sám sebe. Ale vystupuji proti omezenosti a sevřenosti lidské mysli.

Musím se smát, když něco takového slyším. To je přeceňování mého vlivu. Jsem tu jen od toho, abych lidem pomohl zbavit se strachu a naučil je techniky, které je okážou rychle vysvobodit z koloběhu nepříjemného prožívání. Moje působení tím končí a myslím, že někteří lidé ze mně zbytečně dělají démona.

Možná by pomohlo více mluvit o všem co se děje. Pomohlo by více spolupráce a snahy o pochopení. Je pravda, že jsem mnohokrát nabízel osobní setkání s dotčenými buddhisty. Nabízel jsem, že si promluvíme osobně u jednoho stolu. Pravda je, že se nikdy nikdo na tuto nabídku neozval. A to je škoda.

Opět zmíním, že jsme dali sliby, že budeme pomáhat všem bytostem. O hájení postoje nějaké organizace a její struktury a vlivu v těchto slibech nebyla ani zmínka.